První nemocenská

29. října 2014 v 14:53 | nikol
Myslela jsem si, že si první nemocenskou vážně užiju, ale místo toho se válím v posteli, koukám na filmy od Marvelu a nebo na Zápisník jedné lásky. Nejdu pořádně ani ven, protože co kdyby přišla kontrola. Tak ležím, cpu se antibiotiky a piju jeden čaj za druhým. Tak jsem se izolovala od světa, že zase onemocním, až vylezu ven. Pravda je, že aspoň víkend jsem strávila akčně. Příjela návštěva, tak jsme je s Honzou vzali do 5D kina, na laser game, do kina, na Baťův mrakodrap a do Chelsea. 5D kino bylo fakt humus. za 79 kč se akorát člověk bojí, něco mu šmatá na nohy a ještě k tomu tam je kamera a všichni venku vědí, jak se bojím a ze strachu zvedám nohy. Laser game bylo o poznání lepší. Nebo by bylo, kdyby vedle v aréně zrovna neprobíhal hokejový match mezi Zlínem a Olomoucí. Takže každý průchod bylo peklo. ,,Kam jdete? O přestávce tady chodit nikdo nesmí." ,,Já si vás najdu!" takže když už jsme si mysleli, že se na laser game ani nedostanem, skončila pauza a my mohli projít. Po přednášce o tom, jak jsou vesty drahé a že nám nesmí spadnou zbraň, jsme se vydali do tmavé arény, kde řvala hudba tak nahlas, že nebylo slyšet vlastní prd. Se svítící vestou jsem si připadala jako dopravní kužel. Zjistila jsem, že i když je ta hra totálně boží, jsem na ní celkem antitalent a mé skore bylo docela zoufalé. Po 15ti minutovém běhání jsem ale myslela, že angína se probouzí a vrátí mi úder v nadcházejících dnech. Díky bohu za antibiotika. Amen
 

Vítání prváků UTB 2014

15. října 2014 v 16:04 | nikol
Včera proběhlo ve Zlíně vítání prváků a musím říct, že nic nebylo tak, jak jsem to čekala. Honza studuje Marketingové komunikace a jelikož můj táta je starej metalista, začali jsme party v jeho oblíbeném klubu a to v Masters of Rock café. Šli jsme tam hlavně proto, že jsme chtěli vidět Fanánkovu nohu, která prý visí nad vchodem. Místo toho jsem pila Sex on the beach z plastového kelímku a poslouchala kapelu Ginger, která vážně stála za to. Stihli jsme asi 3 písničky a pokračovali dál. Venku bylo sotva 10 stupňů a do dalšího klubu to bylo pěkných pár kroků. Došli jsme do Flipu, kde nás hned ostraha poslala do hajzlu s tím, že s bundou nesmíme na parket. Jo, jasně, mám totiž v bundě schovaný nůž a hodlám tam vykuchat půlku lidí. A nebo se prostě bál o naše zdraví a nechtěl abych se potila v kožené bundě. Tak, či onak to byl hlavní důvod k odchodu po dvaceti vteřinách. Z Flipu jsme se přesunuli do BLOKU 12, kde zněl totální deep a bylo tam narváno. Nikdy jsem si nemyslela, že jako holka můžu čekat na pití 10 minut. Ještě mi koktejl míchal mladíček, který tam nastoupil asi zrovna ten večer a bylo to znát. Tam jsme se zdrželi déle a nakonec jsme se stejně zvedli k odchodu. Zamířili jsme směrem k Viktorce. Cestou jsme si v podchodu ubalili cígo, požádali kolemjdoucí o zapalovač a zakotvili ve Viktorce. Zklamání bylo, že tam měla být skotská párty. Jediné, co bylo skotského byla bushmills za 37,- a spící student na baru. Cestou domů jsme potkali Baťu s lahví a doteď si lámu hlavu s tím, kde ta holka, co přišla v 1 ráno do Viktorky sakra vzala točenou zmrzlinu.

xoxo

ZLÍN

29. září 2014 v 16:10 | nikol
STĚHOVÁNÍ


Začíná podzim a tady ve Zlíně je to fakt krásný. Ale bylo hůř. Než jsme se sem nastěhovali, pršelo pokaždé, kdy jsme Zlín přijeli navštívit. Honzovy přijímačky na Vysokou ? horor, bylo tak minus tisíc stupňů. Zima tak vlezlá, že jsme zbytek dne strávili v KFC. Prohlídka bytu ? pršelo tak, že byl jeden během tří vteřin na dešti úplně promočený. A stěhování, o tom snad ani mluvit nechci. Cesta sem trvala 4 a půl hodiny, foukalo, pršelo, bouřilo. Celé to vypadalo spíš jako konec světa, než začátek nové kapitoly. Ale zvládli jsme to. No, tak jsem tady. Ve Zlíně. Ve městě, které neznám a ve městě, které mě vždy vítalo jen deštěm. Ale dneska svítí sluníčko.

xoxo

Kam dál

Reklama